Chystáte se tvořit web? Nezapomeňte na smlouvu…

Advokátní kancelář SEDLAKOVA LEGAL se specializuje na právo v technologiích a vytvořila prakticky-právní část metodiky pro Audit webu. Mají spoustu užitečných postřehů k webovým projektům, takže jsem si popovídal s Jiřím Cískem a Davidem Šupejem o právu v digitálních projektech.

‍

Co vlastně dělá SEDLAKOVA LEGAL?

JC: Jsme advokátní kancelář specializující se zejména na právní služby v oblasti nových technologií. Máme čtyři oddělení a dvě z nich úzce souvisí s technologiemi, softwarovým právem a duševním vlastnictvím. Pomáháme technologickým firmám a startupům s rozjezdem, stabilizací a prodejem firmy a také ochranou jejich duševního vlastnictví.

Současně využíváme technologie tak, aby nám zjednodušily práci. Máme spoustu projektů s přeshraničním přesahem. V USA máme rozjetou spolupráci v souvislosti s právní umělou inteligencí, v Evropě zase projekt v oblasti trust services, další na sledování ochranných známek. A samozřejmě spoustu otevřených projektů v Česku.

DS: Na technologických projektech je nejlepší, že technologie jsou výrazně rychlejší než právo. Často potřebujeme nové produkty klientů napasovat na stávající právní stav, který neodpovídá technologické realitě. To mě na tom baví… teda občas je to náročné, ale většinou je to opravdu zajímavé. Člověk dělá nové věci a není to rutina.

‍

Pojďme se zaměřit na digitální projekty. Na co bych si jako zadavatel webu/softwaru měl dát pozor?

JC: Dobrá poznámka je, že web je vlastně software a objednatel projektu musí myslet na dost věcí, aby nakonec z projektu nebyl zklamaný. Pojďme se na to podívat postupně. Každé softwarové dílo je provázáno s nějakou infrastrukturou. Když si společnost objedná web, tak si často neuvědomuje, že bude potřebovat dlouhodobě vyřešit údržbu a aktualizaci webu, aby byl stále kompatibilní s provozním prostředím a propojenými systémy.

Když se provoz a údržba nevyřeší včas, často si dodavatel následně řekne za údržbu o násobky obvyklé ceny a začne si diktovat podmínky, které nejsou férové. Ať už jsou to dlouhé reakční doby, žádná garance odstranění incidentu, a tak dál.

Kdyby dodavatel vyložil takové podmínky na stůl na začátku, tak by si objednatel pravděpodobně zvolil dodavatele jiného. Ale po spuštění projektu objednatel reálně stojí před dvěma možnostmi. Buď si nechá udělat úplně nový web, platformu či software u někoho jiného a tentokrát si vyjedná podmínky údržby a správy dopředu, nebo kývne na podmínky stávajícího dodavatele.

To znamená v zásadě mít dobrou smlouvu a v té smlouvě pokrýt i ty věci, které nejsou na první pohled nutná součást tohoto díla. Třeba infrastruktura, technická podpora či cena za rozvoj. Často jsou to věci, které budete potřebovat až třeba za rok. Mnoho lidí uvažuje vždy jen k nejbližšímu milníku, ale to je málo.

‍

Chápu to správně tak, že špatně uzavřená dohoda s dodavatelem může způsobit ztrátu celé investice?

JC: Ano, to také. Jako objednatel projektu chci prodávat a mít krásné webovky, ale pokud podcením počáteční dohodu, tak třeba ani nemůžu reklamovat vady, protože je smlouva za vady nepovažuje.

Už jsme několikrát zažili, že přišel objednatel projektu a chtěl něco reklamovat nebo chtěl zpátky peníze, my jsme se zeptali, jestli mají smlouvu a oni řekli, že ne… To je podobné, jako kdybych bez smlouvy někomu řekl: „Hele, já jedu na dovolenou, ale chci si koupit dům, tady máš tři miliony a kup mi ho na sebe. Až se vrátím z dovolené, tak ho na mě přepíšeš.“

DS: No… tohle je možná lepší nedělat ani se smlouvou. Ale zpět k webům. Kapitola sama pro sebe je pak obsah webu. Měli jsme klienta, který si stáhl pracovní smlouvu z internetu, zaměstnal nějaké copywritery a za 4 roky zjistil, že nemá taková práva k obsahu, jaká si myslel, že má. Spousta práv zůstala právě těm copywriterům. Zjistil to ve chvíli, kdy si potenciální kupec celé společnosti nechal udělat due diligence a byl donucen s každým copywriterem zvlášť sepsat dodatky ke smlouvám. Naštěstí se to povedlo. Kdyby ale copywriteři věděli, o jaké jde peníze, možná by vyjednávání bylo složitější.

JC: Nebo není stanoven rozsah díla. Měli jsme klienta, který chtěl od agentury nové logo a web. Agentura dodala smlouvu, že poskytne grafický manuál, pár dalších věcí, a na konci seznamu bylo „apod.“. Já si říkám, co je to to „apod.“ a jak poznáme, že je dílo hotové?

‍

Zažili jste někdy situaci, do které se nějaký zadavatel webu dostal vlastní vinou — tím, že něco podcenil?

JC: Stalo se nám například, že objednatel projektu pověřil dodavatele, aby zaregistroval doménu, zaplatil a zajistil hosting a vytvořil web. A pak se najednou dostal do situace, kdy ho dodavatel odstřihl od webu a začal prodávat jeho služby! Vše navíc bylo registrováno na dodavatele a zároveň o tom nebyla žádná oficiální dokumentace. Museli jsme to tedy prokazovat například na základě e-mailové komunikace…

‍

Když pomineme smluvní dokumentaci, je ještě něco, co bych si měl na webu ohlídat?

JC: Měl bych si dát pozor, abych dostatečně upozornil uživatele webu v souladu se zákonem na všechno, na co je upozornit musím. To je závislé na formě, oboru i způsobu podnikání. Jako akciová společnost musím mít webové stránky a musím tam zveřejňovat pozvánky na valnou hromadu. Jako e-shop musím upozornit spotřebitele na nakládání s osobními údaji, cookies apod. Pak jsou tu úplně specifické obory, jako třeba online pojišťovací služby. V zásadě jakákoliv regulovaná branže má svoje specifická pravidla pro obsah webu, inzerci produktů apod.

Mnoho objednatelů projektů si neuvědomuje, že i pro obecný web platí řada povinností ze zákona. Například pokud prodáváte cokoliv spotřebitelům, tak musíte mít na webu poučení o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů.

Úplně samostatnou kapitolou jsou webové platformy, které potřebují třeba analyzovat data svých uživatelů, a pak je třeba nějakou formou prodávat třetím stranám. Tam je nutné podnikání dobře nastavit z pohledu ochrany osobních údajů, například získat včas souhlasy subjektů údajů, pokud jsou vyžadovány.

‍

Má smysl nechat si udělat audit webu?

JC: Obecně audity — nejen webů — mohou ušetřit spoustu peněz do budoucna, i když se to dnes může zdát jako větší náklad.

Víme, že 80 % zadavatelů svůj projekt na začátku podcenilo a audit může alespoň část toho nějakým způsobem zhojit. Čím dřív se audit udělá, tím je to pro zákazníka lepší, protože v důsledku může ušetřit spoustu peněz.

Banální věc, jako je screening dostupnosti ochranných známek a domén při spouštění nové značky, může v důsledku stát balík. Máme případy, kdy Němec požadoval za doménu 10 000 EUR, což bylo víc peněz, než kolik stálo vytvoření nového brandu. Kdyby se tohle dopředu prověřilo, zákazník by předešel vysokým výdajům na dodatečný nákup IP nebo re-branding. Stejně jako s audity se však tahle příprava na začátku podceňuje, protože dokud zákazník nemá problémy, výdaje v řádech stovek nebo tisíců EUR za prevenci se zdají vysoké.

Díky za rozhovor!

‍