Nástroje leaderů — modely, frameworky, mapy

Pokud chcete dojít k jiným výsledkům než doposud, tak musíte začít něco dělat jinak. Pokud chcete dělat něco jinak, musíte o tom začít jinak přemýšlet.

‍

‍

K novým náhledům na svět slouží modely, frameworky, mapy. Dobře použitý model ve správnou chvíli mi šetří čas, otevírá nové perspektivy, umožňuje posun debaty dopředu nebo mění priority. Rád bych se s vámi podělil o čtyři modely, které jsou pro mě užitečné:

• Cynefin vytváří prostor pro lepší rozhodování
• Enneagram umožňuje lepší spolupráci
• Wardleyho mapy přináší lepší orientaci
• NVC pomáhá k produktivnějším konverzacím

‍

Nemám žádnou ambici vás přesvědčit, že budou užitečné i pro vás — to už si musíte zvážit a vyzkoušet sami.

All models are wrong, but some are useful.

— George Box

‍

Cynefin

Mnoho lidí mluví o tom, jak je něco komplexní. Co to ale ve skutečnosti znamená? Cynefin popisuje pět typů prostředí, ve kterých se můžeme pohybovat a které potřebují výrazně jiný přístup k efektivnímu rozhodování a jednání.

‍

‍

• Zřejmé — prostředí svázané pevnými procesy. Správné řešení situace je jasné, fungují best practice, checklisty a vodopád. Je jasná příčina a následek. Když řídíte auto nebo pracujete u výrobní linky, tak jste ve zřejmém prostředí a na všechno je manuál.
• Komplikované—expertní prostředí postavené na analyzování věcí. Pro nalezení řešení potřebuji experta, který situaci zanalyzuje a zvolí jedno z možných řešení. Stále je jasná příčina a následek, ale není tu jednoznačná best practice. Když chci navrhnout informační architekturu webu, tak jsem v komplikovaném prostředí.
• Komplexní — toto prostředí se mění a vyvíjí. Pro nalezení správného řešení potřebuji experimentovat, abych zjistil, co funguje a následně podpořil přínosné vzorce. Příčinu a následek lze vysledovat jen zpětně (ačkoliv to zpětně vypadá, že bylo všechno jasné už od začátku). Když vytváříte novou digitální aplikaci, tak jste v komplexním prostředí.
• Chaotické — nahodilé a dynamické prostředí, ve kterém je potřeba rychle jednat. Když vám hoří barák, tak nemá smysl dávat dohromady komisi expertů, kteří navrhnou nejlepší řešení.
• Neuspořádané — zde se nacházíte ve chvíli, když nevíte, ve kterém ze zbývajících čtyř prostředí se nacházíte — ať už jste v něm cíleně nebo vlastní nevědomostí.

‍

Čtyři prostředí Cynefinu na příkladu organizace dětské oslavy. Nadsázka:

‍

‍

Jako podnikatel se neustále setkávám se všemi prostředími Cynefinu. Je zřejmé, že musíte každý rok odevzdat daňové přiznání. Samotné účetnictví je ale v komplikovaném prostředí — expert musí např. správně zařadit výdaje do jednotlivých škatulek podle aktuální legislativy (slovo škatulka ilustruje můj vztah k účetnictví).

Když vytvářím nový produkt či službu, tak jsem v komplexním prostředí a je vhodné vymyslet paralelní experimenty a najít vzorce, které fungují. No a pokud ze dne na den ukončí spolupráci klíčový zákazník, tak se mohu propadnout z původně zřejmého prostředí do chaosu.

Tohle všechno zní jako naprosto jasná věc, dokud se nedostaneme do praxe. Není výjimkou, že manažer má právě jeden oblíbený styl řízení a aplikuje ho pořád. Třeba dává precizní zadání místo toho, aby vytvořil pole, ve kterém jeho tým levně a rychle zjistí, co funguje a co nedává smysl.

Příklad ze života: Veřejná správa. Vše je potřeba specifikovat dopředu do puntíku přesně, což v komplexním prostředí nejde z podstaty věci. Takže se plývají miliardy za nesmyslné IT projekty, které už od začátku nemohly dopadnout dobře. Reakcí na neúspěch projektu je nový pokus o vytvoření ještě lepšího zadání (někdy s jiným manažerem).

‍

Co si odnést

• Neexistuje jedna metodika pro řízení a rozhodování, která funguje všude.
• Uvědomte si, ve kterém prostředí se v danou chvíli nacházíte a podle toho jednejte.
• Checklisty jsou super jen pro zřejmé prostředí. Analýza dává smysl jen v komplikovaném prostředí. Základní strategie v komplexním prostředí jsou paralelní experimenty.

‍

Autor

• Dave Snowden

‍

Kam dál

• Video o Cynefinu
• Blog Dave Snowdena

‍

Enneagram

Enneagram je psychologický systém, který popisuje devět typů emočně-mentálních návyků, na základě kterých se lidé podvědomě chovají a reagují na situace ve svém životě. Podle enneagramu v každém z nás převažuje právě jeden takový návyk, který v průběhu života nevědomě posilujeme.

‍

‍

Emočně-mentální návyky dle enneagramu

• Jedničky chtějí dokonalý svět a pracují na zdokonalení sebe i ostatních
• Dvojky chtějí být milovány a snaží se uspokojit potřeby druhých
• Trojky chtějí dosáhnout svých cílů a získat respekt ostatních
• a pak je tu ještě šest dalších typů…

‍

Když chápete, proč lidé dělají to, co dělají, tak je mnohem jednodušší s nimi spolupracovat a vést je. Když víte, proč děláte to, co děláte a všimnete si toho, tak je možné se osobnostně posouvat dopředu. Posun dopředu znamená vyšší míru sebeuvědomění, sebeovládání, empatie a společenské obratnosti.

Tohle někomu může znít poněkud ezotericky, protože jsme celospolečensky zaměřeni na posun vlastních kompetencí a nikoliv zvyšování zralosti vlastní osobnosti. Je dost dobře možné, že vás vaše osobnost brzdí mnohem více než kompetence.

Máte zážitek spolupráce s vyzrálým empatickým člověkem? Pravděpodobně ale máte mnohem více zážitků ve spolupráci s nevyzrálými lidmi bez empatie. Je to alespoň pro mě obrovský rozdíl. A skrz systém enneagramu je možné na sobě začít pracovat a posilovat vlastní empatii a sebeuvědomění.

Příklad ze života: při přednášení mě často někdo hodnotí jako arogantního. Dlouho jsem to nechápal. Jasně, občas jsem trochu ostřejší, ale žádná trága, ne? Díky enneagramu jsem si uvědomil, že při přednášení ztrácím kontakt se sebou (necítím sebe sama), takže kontakt logicky nemám ani s publikem a prostě do přednášky pustím víc intenzity. A to mi vadí — chci aby lidi zjistili nové věci a já jim v tom bráním svým projevem. Dokud jsem si toho nevšiml, nemohl jsem s tím logicky nic dělat. Teď už mohu a dělám.

Schválně tu podrobně nerozepisuji samotný systém enneagramu. Osobní zážitek je řádově přínosnější než studium podkladů na internetu. Pokud vás enneagram zaujal, jděte na kurz. Já byl na kurzu od Shine Leadership a bylo to přínosné.

‍

Co si odnést

• Lidé se soustředí na posilování svých kompetencí (znalostí, dovedností) a nikoliv svého charakteru.
• Posilování charakteru (emoční inteligence) vám mmj. umožní využívat mnohem lépe vaše kompetence.
• Z vlastní zkušenosti vím, že pro podnikání není nic destruktivnějšího, než osobnostně nezralé reakce šéfa.

‍

Autor

• Georgij Ivanovič Gurdžijev, Oscar Ichazo, Claudio Naranjo a další

‍

Kam dál

• Kurz Vedení lidí a osobní rozvoj s enneagramem
• Kurz Emoční leadership
• Klub skeptiků tvrdí, že enneagram je pseudovědecký nesmysl srovnatelný se zvěrokruhem. Platí zde totéž, co u ostatních modelů — buď zjistíte, že je pro vás enneagram užitečný nebo nikoliv.

‍

Wardleyho mapy

Byli jste někdy u tvorby strategie? Pak víte, že je potřeba si ujasnit své proč, stanovit vizi a odpovídající cíle. Někdy se vyplňují SWOTky jindy BMCčka. Definuje se jádro podnikání a co už organizace nedělá. Vše je sepsáno do dokumentu. Uff, strategie je za námi a můžeme zase nějakou dobu makat. Tohle je stav, se kterým jsem měl vždycky problém.

‍

‍

• Jak poznám, že moje vize dává smysl?
• Jaké je nejefektivnější směřování mojí firmy?
• Proč právě tohle zrovna teď?
• Nejedeme na mrtvém koni?

‍

To, že se na směřování firmy shodne celá firma ještě neznamená, že je to nejlepší možný krok. V House of Řezáč jsme měli mnoho diskusí nad strategií. Několikrát jsme řešili své proč. Nikam to nevedlo. Byl to můj problém — strategii vlastní CEO.

Loni jsem shodou šťastných náhod narazil na Wardleyho mapy, které posunuly moje byznysové uvažování do jiného vesmíru a od té doby je využívám denně.

Right now your company has 21st century [Internet]-enabled business processes, mid-20th century management processes, all built atop 19th century management principles.

– Gary Hamel

Pokud se chcete přesunout do 21. století i při tvorbě strategie, tak si musíte vybudovat velmi dobré povědomí o situaci a jejím očekávaném budoucím vývoji předtím než zvolíte konkrétní tah. Simon Wardley tvrdí, že stejně jako vojevůdce před bitvou, prostě potřebujete mapu.

‍

‍

Wardleyho mapy jsou nástroj a metodika pro vizualizaci prostředí vašeho byznysu. Umožní vám popsat, jak přistupujete k řešení potřeb vašich zákazníků a zvolit vhodnou cestu do budoucnosti.

‍

Možné přínosy mapování

• Vybudování povědomí o situaci
• Nalezení nových příležitostí
• Nalezení potenciálu pro snižování nákladů
• Předvídání budoucnosti a změn
• Hledání pákových bodů pro ovlivňování prostředí

‍

Mapa je první věc, kterou potřebujete, pokud chcete posunout vlastní byznys, službu či produkt. Po vytvoření mapy může následovat SWOTka, Business Model Canvas, Lean Canvas či další nástroje.

Wardleyho mapy se sestávají z potřeb zákazníka, value chainu, kterým tuto potřebu naplňujeme a evoluce jednotlivých prvků řetězce. Ve chvíli, kdy si dáte tu práci a naučíte se mapovat, tak to zjednodušší komunikaci napříč firmou a pomůže vám to dělat strategická rozhodnutí.

Jedna z mnoha přednášek Simona Wardleyho o mapování:

‍

‍

Honza mě provedl procesem mapování, které jsme udělali pro konferenci WebExpo. Díky tomu jsem si uvědomila, na co soustředit síly, a naopak co vlastně není vůbec důležité. Je to opravdu užitečný způsob, jak si připomenout priority.

‍– Šárka Štrossová, CEO WebExpo

Mapování mě donutilo přemýšlet úplně jinak než doposud. Zmapovali jsme vlastní služby. Zmapovali jsme webdesign. Zvolili jsme cestu. A budeme pokračovat další iterací. Mapování je natolik zajímavý nástroj, že jsme začali mapovat s klienty jejich byznys předtím, než se pustíme do projektu.

‍

Co si odnést

• Získáte odrazový můstek pro tvorbu strategie. Simon dal své mapy zdarma k dispozici všem.
• Wardleyho mapy pochopí management, IT, výroba i HR. Na druhou stranu je někdy jednodušší udělat si mapu a pak ji odvyprávět jako příběh.
• Nikdy jsem nezažil tak produktivní konverzace nad strategií jako u Wardleyho mapy. Což ovšem neznamená, že byly jednoduché. Strategie není jednoduchá.
• Pro tvorbu mapy potřebujete znalost mapování a znalost domény. Znalost mapování lze v první fázi práce outsourcovat, doménová znalost nikoliv. Konzultanti za vás strategii nevymyslí — ale mohou vám pomoci podívat se na vaše prostředí z jiného úhlu.
• Manažer je bez nějaké formy map závislý na příbězích, SWOTce a kopírování ostatních potažmo přístupu „letos jako loni, ale o 5% lépe“.

‍

Autor

• Simon Wardley

‍

Kam dál

• Kniha o mapování online
• Interní workshop strategického mapování

‍

Non-violent Communication (NVC)

Nemůžeme nekomunikovat. Komunikujeme celý život verbálně i neverbálně. Jaké ale skutečně chceme mít konverzace? Mají nás posouvat dopředu? Naše vnitřní nastavení má velké dopady na to, zda bude naše komunikace přínosná nebo nám naopak zavře vrátka a spálí mosty.

Ve chvíli, kdy mají lidé konflikt, tak se často staví do opozice a řeší:

• Kdo z nás je pokažený?
• Kdo má pravdu?
• Kdo si začal?

‍

NVC se na konflikt dívá úplně z jiného úhlu — snaží se najít cestu, která bude akceptovatelná pro obě strany:

• Co prožívám já?
• Co prožíváš ty?
• Co s tím budeme dělat?

‍

Komunikace v konfliktních situacích (NVC) je sada komunikačních návyků, skrze které se dostanete k produktivnějším výsledkům konverzace. Cílem NVC je vytváření souladu a hledání řešení, která fungují pro všechny zúčastněné strany. NVC stojí na empatii k sobě, uvědomování si kontextu situace, vyjadřování emocí i potřeb a empatii k ostatním.

‍

‍

Když už se něco v komunikaci trénuje, tak jsou to vnější projevy, kvalita slidů či schopnost zapůsobit na posluchače. NVC se soustředí na budování vnitřní empatické kapacity, která vám umožní slyšet nepříjemné věci a zároveň se necítit napadený.

NVC mě obohatila nejen jako šéfa a jednatele, ale i jako výzkumníka — bez porozumění emocím a potřebám lidí se velmi těžko dostanete ke skutečnému jádru věci. Stejně jako v případě enneagramu je NVC potřeba zažít, takže tady nebudu rozepisovat konkrétní principy či metody. NVC je sada dovedností a návyků — na začátku může mimochodem znít dost nepřirozeně. To se zlepší až časem.

Příklad ze života: moje standardní emoce před porozuměním základů NVC byly: „je mi dobře, je mi špatně a mám hlad“. Díky zkušenostem s NVC mám dnes mnohem rozsáhlejší slovník pro pojmenování emocí… někdy třeba i „cítím hořkost“.

‍

Co si odnést

• Komunikujeme pořád, ale nikdy jsme se to systematicky neučili.
• Lidé se soustředí na vnější znaky komunikace — jak lépe prezentovat, jak vypadat, že naslouchám. To může fungovat pro prezentace, ale ne pro řešení konfliktů.
• To, že někdo řekne něco pro vás nepřijatelného, ještě neznamená, že musíte automaticky vyletět, jak čertík z krabičky.

‍

Autor

• Marshall Rosenberg

‍

Kam dál

• Ondráš Přibyla: KOKS — úvodní trénink NVC
• Ondráš Přibyla: Leadership v komunikaci — trénink NVC a facilitace pro leadery (Brno, start 1. 10.)

‍

Závěrem…

Jako leader se neustále dostávám do situací, kdy je potřeba něco vyřešit. Musím se správně rozhodnout, řešit konflikty, vyjít s mnoha typy lidí a přemýšlet, kam dál. Nástroje uvedené v tomto článku mi v posledních letech mnohokrát pomohly a jsem jejich autorům vděčný, stejně jako lidem, kteří mi je ukázali. Věřím, že mohou pomoci i vám a velmi mě zajímá, jaké další nástroje dnes využíváte vy.

‍